Sliby se mají plnit, tudíž část dvě – zimní radovánky na SMC Jumbo 720R jsou zde.
Od prvního testu Jumba uběhlo jen pár dní, ale rapidně se změnily podmínky. Když jsem se chystal na druhou celodenní testovačku, bylo ráno -12°C, dle terénu od 15 do 40 cm sněhu. Nebudu to dnes zdržovat žádnými detaily, ráno jsem nalil plnou do nadstandardní 24 l nádrže, nasedl, nechal Jumbo chvíli bublat a těšil se na zmrzlou hubu 🙂.
Na silnicích zmrazky, štěrk a ledové plotny. Ideální terén na rychlostní testík, co myslíte 🙂? Ten mi totiž od poslední vyjížďky nedal tak úplně spát. Vzhledem k plánované trase, která vedla tentokrát do krajiny, kde se pan doktor tak krásně kochal, jsem měl možnost poladit plyn i na některých úsecích okresních silniček. Tachometrových 112 km/h a stálý tah dál mě ujistil v tom, co jsem víceméně předpokládal. Vlastně ani nevím, kolik Jumbo jede na maximum, protože výše popsaný terén a klikatící se silničky napůl zaváté závějemi mi bohužel opět neumožnily otestovat plný plyn. No tak snad příště 🙂. Info pro závodníky – nebojte se, že by to nejelo 🙂.
První část cesty plánovaně probíhala na silnici, utíkala rychle, ale nějak jsme trošku zapomněli na realitu jedenácti pod nulou. Tu si sakra uvědomíte v momentě, kdy necítíte palec 🙂. To vám nepomůže foukání ani do rukou, ani do rukavic, pak nastupuje tření…🙂. Kolega omrzlinu vyřešil vražením palce do pěkné nerez koncovky výfuku. No proti gustu… 🙂. Sice to vypadalo hodně divně, ale zahřálo ho to. Prý. Trochu 🙂. To jen tak na okraj:).
Jízda na Jumbu na silnici je maximálně kultivovaná, i na špalcích Maxxis Bighorn výborně drží stopu, do zatáček nevynáší, díky vyššímu posezu máte dobrý přehled, a i do zrcátek je dobře vidět (ale ruku na srdce, kdo do nich, pokud je vůbec máte, nějak se zálibou koukáte ;)). V těchto pro auta velmi nevlídných podmínkách, jsme často na silnicích auta dojížděli a ve většině případů jim zdatně ukázali zadní lampy.  Když už jsem zmínil Bighorny, tak musím konstatovat, že jsou takovou „dvojsečnou zbraní“. Jedná se o velmi populární pneumatiky, navíc u 14“ rozměru jedny z mála homologovaných, s vzorkem jak dělaným do hutného terénu. Jak jsem již podotknul výše, ani jízda na asfaltu jim není cizí. Nicméně jde tu hlavně o mimosilniční prostory 🙂. A speciálně na sněhu ukazují Bighorny dvě tváře. Ve zmrzlém firnu, v prašanu, na tvrdším podkladu super. Zabírají, drží stopu. Ale pokud přijde náhlá obleva (při zpáteční cestě kolem třetí hodiny byly dva nad nulou) se někdy projeví absence šípového vzoru. Mezi špalíčky si totiž mokrý sníh velmi rád zaleze a hned tak nevyleze 🙂. Ne že byste měli z kol rovnou slike, ale trochu víc se nadřete, když se odněkud v oblevě drápete. 4×4 a případně uzávěrka vás ale většinou ve štychu nenechají ;).
Díky možnostem využít lesní porost našeho známého jsme se vydali do míst, kam se běžně dostává pouze lesní technika. Nejde o nijaký extremní terén, spíše místa, kde se stahuje a těží dřevo. Tudíž hluboké rygoly od traktorů, pařezy, větve, haldy, klády a jiné zajímavé překážky. Na testík průjezdnosti a obratnosti jak dělané. No jo, jenže jsme trochu podcenili letošní zimu 🙂. V místech těžby a lesních cest bylo skoro půl metru sněhu, a na to už vám kola prostě nestačí 🙂. Pařezy a klády budou holt jindy. Vzali jsme tedy zavděk vyfoukanou loukou a úvozem. Sněhu tak cca 20 čísel, nové Jumbo si s touto várkou poradilo bez větších problémů. Samozřejmě se lépe drandí na 4×4, ale i bez připojeného předku sníh zdatně chroupe. U sněhu máte ale jeden zásadní limit – v momentě, jak začnete hrnout sníh pod sebe, je otázka času, kdy si sednete na „břicho“. A pak už nic 🙂. Buď couvačka, nebo strom a naviják. Obojí jsme si samozřejmě vyzkoušeli, ale než jsme našli pěknou závěj, kde jsme to zasekli, chvíli to trvalo. Průjezdnost i v těžkém zimním terénu je na jedničku. Jen je třeba více myslet na používání převodu „L“ a použití 4×4 a uzávěrky difu. Každopádně zavézt krmelec bych se s Jumbem rozhodně nebál.
Tato druhá vyjížďka byla zakončena na zamrzlém (zdánlivě) brodu, kde je běžně deset čísel vody. Jedu první, kochám se průhledným, pevně působícím ledem…Chyba lávky, nevěřte ledu na brodu 🙂. Rána, přední kola se pomalu noří do ledové vody, dávám zpátečku, druhá rána, zadní kola se noří do ledové vody, i já se nořím do ledové vody 🙂. Nikoliv 10 čísel ale půl metru 🙂. Kolka sedla, kry nás obstoupily a kruh se uzavřel 🙂. Fajn koupačka, ještě že už se teplota šplhala k té nule 🙂. Nebylo to ale Jumbo, co se propadlo, to nás z té šlamastyky nakonec za pomoci navijáku vytáhlo 🙂. Opět se ukázalo, že mít 4kolku bez navijáku je nerozum ;). No hlavně jsem tentokrát uspokojil své spolujezdce, když už jsem posledně nikde nezapadl… 🙂.
Po ledovém osvěžení jsme se vydali zpět na základnu. Rapidně se oteplilo, takže omrzliny už tolik nehrozili a cca 40 km jsme odfrčeli na jeden zátah. Během dne jsme ujeli cca 100 km, z toho více jak 60 na zmíněných okreskách, zbytek ve sněhu, často na 4×4. A co na to spotřeba? Řekl bych optimální ujetým km a podmínkám. Jak jsem již psal, Jumba má velkou nádrž, bez obav se tedy můžete pustit na poměrně dlouho štreku. V nádrži zbývalo ještě pěkných pár litrů, na ukazateli svítila po návratu stále čtyři políčka. Hrubý odhad 10-12 litrů. Ale jak píšu, hrubý. Uvidíme, jaká spotřeba se ustálí po pár set km.
A moje dojmy z druhého svezení? Stejné jako napoprvé. Nenašel jsem nic, co by bylo špatně. Pořád hledám, co bych mohl trochu zhanit, ale nějak stále není co. Tak třeba až bude Jumbo obuté na těch pásech, tam třeba něco najdu…Co myslíte 🙂?
Odpověď vás čeká už brzy ;).
Autor: E.D.A.
P.S. Zatím můžete hádat, co že se mi to prolomilo k vodníkovi… 🙂

no images were found