Na tuhle novou sedmistovku jsem se moc těšil. Nejen proto, že ze „zeleného ostrova“ se jedná teprve o druhý model této, pro čtyřkolky asi stěžejní kategorie, ale hlavně proto, že značku SMC znám a byl jsem velmi zvědavý, jak si výrobce s tímto kouskem poradí.
Na výstavě EICMA 2009 jsem měl možnost si prohlédnout představený prototyp, na INTERMOTU 2010 pak proběhla důkladná špionáž již finálního produktu. Dnes, s odstupem 4 měsíců od výstavy si říkám, že jsem nové Jumbo podcenil. Na první pohled totiž nepůsobí jako vlk v rouše beránčím. Ale po pár set km ujetých ve všech možných terénech, v dešti, sněhu, blátě, vodě, v mrazu či v oblevě, se s vámi velmi rád podělím o zážitky strávené s tímto, dle mého názoru, největším čtyřkolkářským překvapením posledních let.
Tento článek, nepopisuje ať již více, či méně známé technické vlastnosti, ani nesrovnává Jumbo přímo s žádnou jinou čtyřkolkou. Jeho snahou je čtenáři přiblížit opravdu skvělé zážitky, které jsem zatím mohl na Jumbu 720 R zažít.
Díl první – seznámení a první vyjížďka.
Teplota kolem 5°, lehce po dešti, blátíčko. Stav tachometru 2 km. Jumbo jako ze škatulky, bílé, bez jediné kapky bláta. Tak si říkám, syrový motor, to určitě nebude žádná střela, ale jsem na to hodně zvědavý 🙂. Než zasednu za řidítka, důkladně okouknu „pracovní plochu“. Sedadlo jak ušité na míru, řidítka ideální sklon, páčky jak mají být, brzdy brzdí, světla svítí, 4×4 přepíná a vše se krásně zobrazuje na funkcemi nabitém palubním počítači (s ničím podobným jsem se zatím u čtyřkolky nesetkal, spojení „palubní počítač“ proto dle mého soudu více než sedí). Před vyjížďkou ještě prozkoumám chytře řešené úložné prostory, které vybavím dvěma okřídlenými plechovkami pro stav nouze 🙂. Seznámení proběhlo rychle, zatím se mi vše líbí, ale zatím je to jako u jiných pracovek. Ok, beru klíč, otočím, nastartuji, maličko si poladím sytič, nechám chvilku vyniknout krásnému dunivému zvuku perfektně zabudované sedmistovky.
Přidávám plyn. Je to nové, syrové, nežeň to, nešpiň to… Vše bere za své v okamžiku prvního pořádného promáčknutí plynu. Na čem to jedu…? V odstavci výše jsem psal, že nebudu srovnávat, ale tady udělám výjimku – Yamaha Grizzly 700 ? Ano, přesně tahle mašina, kterou považuji za nejlepší čtyřkolku asi vůbec, se mi vybavila snad během prvních 10 metrů jízdy na novém Jumbu. Takhle úžasný zátah motoru v kombinaci s naprosto lehkým řízením mě doslova posadil na zadek. Seznámení, resp. sžití s Jumbem mi trvalo přesně 5 sekund. Žádná jiná čtyřkolka na mě doposud neudělala takový první dojem (jasně, osmpade vás možná posadí na zadek ještě trochu více, ale tam už je to taky o tom to ukočírovat 🙂).  Cílem tohoto seznamovacího „večírku“ byla oblíbená krosová trať, kde už několik čtyřkolek pod mým řízením zažilo krušné chvilky. Tentokrát jsem ale při prvním testu nebyl na naleštěného krasavce tak zlý 🙂. I tak jsem ale hned dal testy zrychlení, sliding, koupačku i hodně výživné výjezdy/sjezdy do a z prudkých svahů.
Zajímají Vás detaily 🙂? Ok, sem s nimi. Začnu popořadě – zrychlení a rychlostní zkoušky. Asi nejčastěji poptávaná otázka (i když dle mého názoru u tohoto typu čtyřkolky zdaleka ne nejdůležitější hledisko). Jednoduchá odpověď – no jede to. Jede to skvěle. Troufnu si říct, že tohle prostě nečekáte. Jumbo tak nepůsobí. Ale jede fakt parádně. První zátah, variátor vystřelí a táhne pořád, nevadne. V daných podmínkách (rozblácená polnačka, táhlý mírný kopec) tachometrově 86 km/h a pořád táhne, neškube, řízení stabilní, kola se drží v kolejích. Jen já už raději nepřidávám, ta polňačka je fakt hodně rozbitá a nerad bych se octl v nedaleké kupce hnoje. Ok, tady to dál zkoušet nebudu, zkusím to později někde na silnici. Nakonec mi to ale nedá, a přeci jen to ještě jednou zkusím. Opačně, z kopce. Při něco přes 90 raději opět ubírám (před pár lety bych naopak přidával, s přibývajícími léty se ale dostavuje pud sebezáchovy🙂) a v ten moment mě doslova vyrazí dech věc nevídaná, naprosto špičkově fungující motorová brzda. Zcela jsem pustil plyn a stádo 51 splašených kobyl bylo takřka střelhbitě zkroceno skvěle nastavenou motorovou brzdou. Tuto funkci jsem později ocenil při hutných sjezdech zalesněnou strání. Moc šikovná věc, nejen dřevař stahující klády v lese v těžkém terénu tuto jedinečnou vlastnost ocení…Ale zpět k ježdění místo brzdění🙂. Rychlost si tedy nechám na vhodnější povrch, co tam máme dále – zkusíme slide?
Neznám nikoho, kdo by na čtyřkolce nechtěl vyzkoušet pořádný slide, případně se na vhodném povrchu točit jak blázen dokolečka. Sice se tím de facto stáváte budoucím zákazníkem obchodu s pneumatikami, ale koho to zajímá 🙂(dřív nebo později si stejně musíte nové gumy koupit 🙂). Jasně, pevná osa a sportovní mašina jdou k tomuto druhu zábavy asi lépe, ale když máte k dispozici takový výkon, prostě musíte. Je pravda, že pneu Maxxis Bighorn nejsou asi úplně to pravé ořechové na tuto zábavu, ale i tak zkusím, co to dá a jak to pustí. A pustí. Musíte mít ale trochu respekt. Slide na blátě a na zajíněné trávě nemá chybu. Chce to dobře vysednout a držet plyn. A doufat že netrefíte nějakou krtinu 🙂. A tu určitě časem trefíte a letíte 🙂. Když nemrzne, tak plasty vydrží, nebojte, maximálně máte pak ohnutá zrcátka, no…  Tak jsme si zablbli, trochu se zapotili, co se teda trochu zchladit ?
Mohl bych začít stejnou větou jako o odstavec výše. Jen s rozdílem, že snad každý si chce projet nějakou tu louži. Už jsem nad tím párkrát přemýšlel, co nás chlapy do toho bahna tak táhne. Čím větší, hlubší, špinavější, blbější díra, tak o to víc láká. Že jo ? No možná ne všechny, ale většinu  jo 🙂. Možná to máme z dětství, když nám maminky říkali, abychom se nikde nezbahnili a nedělali jim pak ostudu. No, tak to teď děláme na just a pak se plácáme po zádech a říkáme si, jací to jsme pašáci, že jsme tu ďouru dali 🙂. Taky jsem si jednu našel, taky chtěl vyzkoušet jak to nová mašina projede. Jelikož nejsem úplný pacient a ctím zásady netopit, vybírám průměrnou louži s hutným bahénkem, tak max do půli kol. No, ono to jinak vypadá ze břehu a jinak pak, když tam vlítnete. Ale to asi sami moc dobře znáte. Už při vjezdu na kraj louže mi bylo jasné, že to bude zase bahenní lázeň, ale kombinace 14“ kol a nezvykle velké světlé výšky stroje (přes 30 cm) nakonec z předpokládané koupačky udělala pouze hutnou sprchu pro fotografa 🙂. Jo, a to jsem si i zapomněl zapnout 4×4. Jumbo bez jakýkoliv problémů bahniště překonalo, dal jsem ho pak ještě dvakrát, jednou i pomaleji se zapnutým 4×4 a vždy se bez mrknutí oka teď už zdaleka ne tak čisté Jumbo vyhrabošilo. Myslím, že si při další vyjížďce najdu něco drsnějšího, jelikož jsem jako obvykle nikde nezapadl (ostatně mí spolujezdci si ze mě kvůli mým zapadávacím eskapádám nejednou dělali velkou srandu, a tentokrát jsem je prý velmi zklamal 🙂).
No a nakonec prvního testování jsem si nechal oblíbenou kratochvíli výjezdy/sjezdy. U tohoto typu zábavy mě nejvíc baví, že nikdy nevíte, jestli si tu hubu tentokrát už definitivně nabijete nebo ne 🙂. Asi jste už taky někdy zažili ten stav, kdy visíte v mrtvém bodě, nemůžete nahoru, protože to už prostě nejde a dolů to taky nejde, protože se bojíte, že se převrátíte. To pak řvete o pomoc, ať vás někdo vytáhne nebo hlavně ať něco udělá 🙂. Tohle se stávalo spíš u slabších mašin, kde jste trochu podcenili výkon 🙂. No, stalo se mi to taky, já onehdy „scouvával“ asi stometrový úvoz, a to mi ke konci chyběly snad tři metry 🙂. A to couvání se zašláplou brzdou, křečovitě mačkanýma páčkama brzd a neustále se hrozivě zvedající přední kola mám dodnes před sebou 🙂. Takže z tohoto téměř hitchockovského zážitku asi chápete mou slabost pro tento špás. Mám tam na dráze pár míst, která jsou na toto jak stvořená, jeden obzvlášť a většinou ho nejezdím. Bojim se no. Trochu. Ale na takto výkonné mašině jsem to ještě nezkoušel. Přijedu před svah, koukám kolmo vzhůru, kámoš říká: „tak dělej“. Koukám, říkám: „to asi nedám“. Kámoš říká: „seš měkkej vole nebo co?“. No tak to si asi nenechám líbit, že jo ? Ješitnost funguje, už se nebojím, nasedám a je tak si žbrblám pod fousy: „jestli je tam nahoře nějaká kláda o kterou se zaseknu, nebo to nepojede, tak se převrátím, rozbiju si hubu, čtyřkolka hodí pár kotoulů a aby toho nebylo málo dole se nezastaví, ale přepadne ze srázu do potoka. A já za ní, to neubrzdím. Super, jdu do toho“ 🙂.
Tentokrát ale žádný katastrofický scénář nečekejte. Jumbo zcela suše svah vyjelo, troufám si říct sotva na půl plynu, do kopce táhlo jak divé. Preventivně jsem jel na „elko“, 4×4. Povrch byl kluzký, kombinace tlejícího listí, bahnitého podkladu a sněhového poprašku byla jak dělaná na nějakou eskapádu, ale výjezd byl naprosto bezproblémový. Dal jsem ho pak víckrát, i na běžné „háčko“, jen pro jistotu jsem si ale nechal 4×4. Příště to možná zkusím jen zadokolkově. To možná ale dojde i na tu koupačku 🙂. Na stejném místě jsem si znovu zkoušel geniální funkci motorové brzdy, kdy jsem úmyslně vypouštěl brzdy a pouze pouštěl plynovou páčku. I z velkého kopce, z velkého sklonu se Jumbo po puštění plynu samo zastavilo! Opravdu moc šikovné, bezpečné. No a když už jsem byl v porostu mezi stromy, zkusil jsem i ovladatelnost. Jumbo má extrémně lehké řízení, skoro byste řekli, že má posilovač. Absolutně neklade odpor, v dírách a rygolech vám nevykopne řidítka, když trefíte kámen či strouhu za rychlejší jízdy, nevyosí vás. Troufám si říct, že poslouchá jak Old Shaterhanda jeho věrná Hatatitla 🙂.
Lesním slalomem můj první den s Jumbem 720R končil. Přiznám se, že se mi ani nechtělo se vracet. Celý den jsem se bavil, nové Jumbo mě bavilo. Ohromně. Nenašel jsem za celý den žádný limit (na druhou stranu jsem zcela nový nezajetý stroj šetřil), snad jediná věc by se dala vytknout – skoky, kdy někdy šly přední tlumiče na dorazy. To se ale snad u pracovní čtyřkolky dá odpustit, navíc nebyly nijak seštelované. Jinak jsem za první den najel cca stovku km a po vrácení stroje do tepla domova jsem se těšil na další vyjížďku. Do sněhu, do závějí, do Podolí, do…je to je z jiného soudku 🙂.
Každopádně, jestli vás toto povídání aspoň trochu zajímá, mohu se s vámi v dalším díle podělit o test ze zcela jiného soudku – 20 až 40 čísel sněhu, led, rybníček a jiné zimní radovánky. No a pak mám v záloze ještě zkušenost s Jumbem 720 R a pásy Tatou 4s – test v drsné horské krajině v metrových (i větších závejích). Na to se obzvlášť těším. Zatím ochutnávka – viz foto.

no images were found

Tak zase příště bouráci ;).
Autor: E.D.A.

no images were found