Japonci všeobecně na čtyřkolkách poslední dobou moc nového neukázali. Jakmile přešla vlna posilovačů, ustálily se zatuchlé vody produkce z Dálného východu jaksi znovu. Sportky už neletí vůbec a u traktorů je taky změn jako šafránu. Amerika hraje první housle a Tchaj-wan s Čínou začínají na dřív nedotknutelné citelně dotírat. Možná jen Kawa to tak nechce nechat.
Po letech, kdy její velký dvouválec patřil mezi špičku, přišly roky hubenější až nejhubenější. Hodně se tlačil ve Státech Teryx a Brute Force (v Evropě KVF 750) jen přešlapovala a čekala na nový impulz do života. Ten přišel teprve s rokem 2011 (modelový rok 2012), kdy se populární bruťák ukázal s novou tváří a přepracovanou technikou. Zapracovalo se tak na tom, co majitele pálilo na dřívějším modelu a hlavně se po letech změnil design mašiny, která má teď stejný kukuč, jako náklaďáček Teryx.
Kawa pořád umí
Trochu s podivem je, že KVF 750 nedostala větší motor, když v podstatě musí bojovat s dvouválcovou konkurencí, která od osmistovek přechází k ještě vyšším objemům. Kawa se tvrdošíjně drží prověřeného objemu 749 kubíků, i když se na motoru měnilo dost věcí: léty prověřený véčkový dvouvál má nově upravené hlavy s vyšší kompresí, lepší písty, klouzavější kroužky a nové vačky. Když se k tomu připočte větší průměr sání (36 mm) a navrch ještě přemapování stříkačky, tak je zaděláno na pěkných pár koníků navíc. Vylepšit se dá vždycky a všechno, takže Brute Force má i nové jinak uložené svody z nerezu nebo třeba zvětšený chladič s o čtvrtinu větším průměrem přívodních trubek a výkonnějším větrákem (navíc posazený v rámu výš, aby na něj tak necákalo). Jenže tradičně a bůhvíproč se zase nic neudává, a tak není jasno, kolik toho úpravy z těch 749 kubíků vlastně dostaly navíc (u nás se udává pořád stejně – tj. 50 koní). Výsledek ladění by měl pro mašinu znamenat hutnější spodní otáčkové pásmo. Měnilo se kvůli tomu i nastavení variátoru a ten má nově silnější řemen, aby to všechno vydržel, a dokonce i lepší odvětrání.
Nikdy není uložení náprav dost tuhé, Brute Force proto dostává zesílené uložení v rámu, a to jak pro ramena nebo stabilizátory, tak i pro motor. Nové uložení tlumičů přispívá vyšší světlosti.
Je to až k nevíře, ale Brute Force doteď neměl posilovač. Od modelového roku 2012 si ale inženýři z Kawasaki Heavy Industries můžou zafajfkovat i tuhle kolonku – je i varianta EPS. Navíc je to EPS s proměnlivým účinkem, takže na místě pomáhá hodně a při jízdě zas málo a tlumí rázy. Spolu s tím se dočkalo úpravy i celé řízení a čtyřkolka by se měla podstatně snáz řídit.
Kladivo o dvou válcích
Ne nadarmo se KVF 750 říká Brute Force (brutální síla). I když už dneska zdaleka Kawa nepatří k nejsilnějším mašinám, co jsou k dostání (má sice mít 50 koní, ale jede, jako kdyby jich měla o půlku víc…), tak pořád umí udělat bordel. Plynem jde na zadní i na hlíně a na semaforech za sebou nechá všechna auta. Kdo se bál, že po proklamovavém posílení spodního pásma, které dřív Kawám docela chybělo, přišla tahle sedmpade o otáčky, tak toho uklidním – motor se točí pořád k smrti rád! Na otáčkoměru sice Japonci ušetřili, ale v papírech stojí, že KVF točí 6750 při maximálním výkonu, a to určitě sedí. Na pohrkávání při trialku má dvouvál možná až příliš břitký nástup. Nicméně jestliže je potřeba skutečně brutální síla, třeba do výjezdu, tak jste na správné adrese. Ani si nevzpomenete, že tu jsou ještě brutálnější mašiny. Pod palcem ale máte i díky krátkému rozvoru zbraň – snadno ve výjezdu ztratíte trakci předních kol, protože výkonu jde na zadek opravdu hodně.
Jestliže někde KVF 750 na konkurenci ztrácí, pak je to na ovládání pohonu – 4×4 se sice zapíná klasicky ovladačem nad pravým palcem, ale uzávěrku už je potřeba dát ručně páčkou nad levou brzdou. Tu je potřeba během toho držet u heftu, aby se zas diferák neotevřel. Zrovna ve chvíli, kdy se nejvíc potřebujete držet řídítek. Na druhou stranu, jak často zrovna uzávěrku předku potřebujete… Jinak řazení převodovky tu chodí náramně a jde o názornou ukázku toho, jak by to mělo vypadat.
Je opravdu tak dobrá?
Kawasaki se chlubí, že dodává KVF 750 rovnou na hliníkových kolech, to je pravda, vybrat se ale dal určitě lákavější design… A určitě i menší zális (ET) – rozchod je opět slabinou Kawy, kdy při enormním výkonu je čtyřkolka hodně úzká a v zatáčkách máte co dělat, ani odpružení není už dneska úplně top class. Výhrou nejsou ani hubené sériové gumy – Duro DI-K911 v blátě ani na kluzkém povrchu toho moc nepředvedou a díky nim jsme nejednou měli problém vyškrábat se ven z bahnitých kolejí. A ještě jedno rýpnutí – posilovač pracuje výborně za nulové rychlosti a maximálně usnadňuje manipulaci na místě, plní taky hodně dobře i funkci tlumiče řízení, kdy systém odchytá i hodně velkou ránu do řízení. Druhou stranou mince je fakt, že na svém účinku moc neubírá a při vyšších rychlostech se řízení stává hodně citlivé a okamžitě reaguje i na minipohyby rukou. Asi bych si v případě, že chci mašinu pro volnočasové vyžití, vybral o desítku levnější kousek bez posilovače. Jezdecky je potřeba si na Kawu zvyknout – podobně jako třeba na KingQuadu je tu posaz dost vysoký (909 mm) a nemáte mezi nohama nádrž. Řídítka jsou zase díky použití posilovače užší.
Tohle si ale neodpustím. Za tuhle cenu bych čekal, že v kapličce najdu propracovanější displej, než tenhle na úrovni třístovky… A chtěl bych taky minimálně i kontrolku blinkrů, světel a zařazené rychlosti…
Nebijte mě. Kawa samozřejmě má svoje kouzlo a to kouzlo má přesně 749 kubíků. Motor je totiž tou absolutně nejsilnější stránkou stroje a bude vám rozhodně způsobovat radost – výkonu má totiž ve dvou válcích na rozdávání a budete se jím hodně často ukájet – provozovat wheelie, točit kolečka v trávě atd… Jednoznačným plusem téhle mašiny je rozumná váha – kdy se pohybuje v natankovaném stavu nevysoko nad třemi metráky, což je v tomhle segmentu asi nejlepší hodnota. Pravdou ale je, že podle naprosto příšerných zástěrek a homologovaných zadních světel, byste měli mít v rukách spíš traktůrek… Kawa by tak zcela očekávatelně měla bez problémů plnit i tyhle úkoly – má posilovač, dost síly a na kouli ofiko utáhne asi tak 560 kg nákladu (v reálu to bude několikanásobně víc). Takže, ač má potenciál pro sportovní vyžití, tak právě práce bude na sériových kolech a v sériovém obutí tím pravým pro KVF. Kdo bude chtít využít potenciál skvělého motoru naplno, bude mašinu určitě ještě tunit…
Technické údaje:
Motor: vodou chlazený dvouválec
Rozvod: OHC/4
Zdvihový objem: 749 ccm
Max. výkon: 50 k (37 kW)/6750 ot./min.
Max. točivý moment: 59 Nm/5250 ot./min.
Plnění motoru: vstřikování Mikuni
Převodovka: CVT
Pohon: 2WD/4WD
Brzdy vpředu/vzadu: hydraulické kotoučové/lamelová v oleji
Pneumatiky vpředu/vzadu: 25×8-12 / 25×10-12
Rozměry dxšxv: 2144 x 1181 x 1219 mm
Rozvor: 1285 mm
Výška sedla: 909 mm
Světlá výška: 240 mm
Pohotovostní hmotnost: 316 kg
Nádrž: 19 l
Cena: od 264 900 Kč
Text: Dan Pejzl
Fotky: DP, Kawasaki
Předchozí článek