Jezevčík

Oblíbená zábava v hledání, kdo má co nejdelšího, případně největšího, dostala před šesti lety definitivně další (dlouhý) rozměr. Dlouhá auta, s barem, bazénkem nebo vodotryskem se čas od času dostanou na stránky novin a časopisů, ale dneska už to nikoho nepřekvapí, stejně jako silikony velikosti devět. Mezi čtyřkolky se zatím moc takových úchyláren nedostalo. A tak se dalo dohromady několik chytrých hlav, a nebylo to náhodou, že se tak stalo u nás v Čechách, a vymysleli šestimístnou čtyřkolku.

Vymyslet si něco podobného není zas tak velký problém, ten pak nastává ve chvíli, kdy papírovou předlohu budete převádět do reality, a nejvíc se u toho bude vztekat ten, kdo to musí vyrobit. Snadno se řekne protáhnout o metr dvacet, ale těžko přeříznete funkční věc, dáte ty dva kusy od sebe a spojíte to papírem.
Asi by se podobná věc těžko dělala z malého tříkila nebo ze sportky, to chtělo solidní základ ve větším užitkáči, a protože si stavbu vymyslelo vedení Journeymanu, tak volba tehdy padla na Gladiátora 510.
Když se na začátku řeklo, že se speciál udělá z Gladiátora, tak stavitel Jirka Car Císař nejdřív nadával, pak se ještě jednou optal, jestli zadavatel ví, kolik je metr dvacet, a pak začal vymýšlet, jak celou operaci provede. On totiž Gladiátor ani v základu není žádný drobeček a s metrem dvacet navíc už z něj bude 3,5metrová potvora.
Nejlepší na tom je, že přeříznout se dá taková věc jen jednou, na druhý pokus už potřebujete zas další mašinu a to je drahá sranda. Při úvaze o zásadním rozhodnutí vyšlo jako nejlepší pro řez místo rámu za motorem, nádrží a airboxem. Odtud se totiž už dá všechno relativně jednoduše prodloužit a zpátky to napojit ke zbývající části a nemusí se vyrábět součástky znovu. Není to ale zas taková sranda, jak to vypadá, protože když se rozhodnete prodloužit auto, tak v případě předního náhonu moc starostí nemáte. Jenže Gladiátor má náhon na všechna kola a podmínka zachování funkčnosti byla jednou z prvních, proto se kromě rámu musel protahovat i kardan. Ve stejném místě se řízlo i sedlo, to se protahovalo také, jeho předek je původní, široký zadek taky a mezi tím je natažený prolisovaný hliníkový plech.
 
Tužší péra pro šest chlapů
Původní trubky rámu průměru 25 mm nahoře a 35 mm dole se stěnou 2 mm prodloužily tlustostěnné bezešvé o stejném rádiusu, ale se stěnou o síle 6 mm, které se do starých trubek narazily a zavařily, takže o pevnosti nemůže být řeč. Už tak to všechno celkem slušně drželo pohromadě a neprohýbalo se, ale pak k tomu navíc přibyla vevařit příhradová konstrukce ve stylu ducatích rámů a tuhost je teď druhé jméno jezevčíka. Další přišel na řadu o 120 cm prodloužený kardan, roura výfuku, lanovod ruční brzdy, brzdová hadice a veškerá elektrika a celé to schovaly nové bočnice z plastu, kde se tak uvolnilo dost místa pro reklamní plochy. Mohlo se to udělat i otevřené, což by bylo celkem efektní, ale vzhledem k tomu, že na tom budou jezdit lidi, tak se s ohledem na rotující kardan radši zakrývalo. Dalším ořechem byla konstrukce stupaček, tam z originálů zbyly jen přední a zadní části, prostředek je teď z duralu zatím pokrytý protiskluzovou gumou jako v tramvaji. Jedinou změnou na podvozku jsou tužší pružiny, aby se pod váhou šesti lidí, co se na to vejdou, ty původní nesešlapaly, uvažuje se i o výměně kol, ale na těch původních je zatím Gladiátor celkem dobře ovladatelný a dá se s ním prý jezdit pořád ještě jako z normálním Gladem. Je tedy třeba před odbočením za roh víc přemýšlet a o něco si najet, ale žádné drama. Ještě neproběhly všechny jízdní testy, ale vidět vysedávat v zákrutě všech šest lidí asi bude zážitek…
 
Reinkarnace
Vzhledem k tomu, že o stavbě bylo rozhodnuto v lednu, tak bylo od začátku jasné, že na to nebude zas tak moc času, mělo to být do výstavy… Mr. Car to celé postavil za deset dní. Klobouk dolů.
Tenhle úlet byl původně postavený speciálně pro jarní výstavu motorek v roce 2008, aby lákal návštěvníky na stánek Journeymanu. Mimo to je ale stroj plně funkční dodnes – jen pro letošní Motocykl došlo na celou řádku úprav, které letitý povoz se stovkami odkroucených promoakcí znovu dostaly do kondice. Ve velké míře se na nich mimo původního autora Cara podílel i další kmenový mechanik dílem Journeyman – Vitalij Vash, který to shrnul: „Čtyřkolka se kompletně odstrojila a zgenrálkoval se rám, prasklý nikde nebyl, ale dostal nový lak. Na podvozku se kompletně předělávalo pérování, jezevčík dostal nádobkové tlumiče z X8 a červeně lakované pružiny. Zvenku jsou nejvíc vidět třeba nově čalouněná sedačka nebo nové plasty, na výstavě ale nebylo moc vidět, že nové bočnice jsou průsvitné a dostaly LEDkové podsvícení. Komplet se měnily i stupačky – původní překližka za ta léta shnila, nahradila jí nová voděvzdorná potažená gumou. Z drobností to jsou třeba vybarvená světla nebo ciferníky přístrojovky.“
Uvažovalo se ještě o přidání třetí nápravy! Tuhle variantu ale nakonec tým zamítnul z prostého důvodu – už by nebylo na čem Jezevce převážet… Nejdelší čtyřkolka v ČR, možná v Evropě i na světě tak má zaděláno na další léta svého bohatého promo života, takže ji určitě uvidíte i jinde, než na nedávném Motocyklu.
Fotky: Pavel Malý, Dan Pejzl