Gladiator X5 EFI v testu

Journeyman aktuální Edicí 25.Anniversary reinkarnoval model Gladiator X5, který se už nějaký čas neprodával. Pojďme se podívat na jeden starší test, který proběhl v QUADu před více než pěti lety…

 
… I když na Vánoce už to vypadalo jinak, tak ještě dva dni před nimi jsme si skvěle zajezdili ne sněhu a ledu kdesi na Vysočině. Po vlastní krosové trati i hustým terénem nejmenovaného tankodromu nás provedl Michal, majitel dealerství Journeymanu – Čtyřkolky Vysočina. A občas to bylo opravdu náročné svezení…
Gladiator vstoupil do další životní etapy loni na podzim, kdy na svět (nebo aspoň k nám) přišla stříkačková verze. Tímhle krokem se v Čechách dost oblíbená a hodně rozšířená pětistovka dostala nad úroveň svých konkurentů ze své cenové hladiny a začíná pošilhávat po pozicích doteď bezpečně hájených velkými značkami. Chybí mu sice ještě pořád pár koní k dokonalosti a neumí ještě nabídnout hi-tech vychytávky jako posilovač, ale pro toho, kdo to s ježděním na čtyřkolce myslí vážně, chce něco umět a ne se jenom vozit jako ve videohře, budou podobné mašiny do budoucna vyhledávaným zbožím.
Po pravdě, k tomuhle testu jsem přistupoval celkem skepticky – papírově si totiž Glad stříkačka proti starému karbci zas tak moc nepolepšil. Výkon je na tom stejně, krouťák poskočil o 6 Nm na 45 newtonmetrů při otáčkách nižších o 600 ot./min. Jak bude tohle znát v terénu, to je otázka. Celodenní ježdění pak dalo celkem jednoznačnou odpověď.
 
 
Glad se Grizzlyho nebojí
Do nástrah Vysočiny jsme vyrazili v silné sestavě, pro porovnání – tři Gladiatory, Centhor 700, Grizzly 700 a Stormer 400 jako zpestření a bezpečné vozítko pro málo zkušeného kolegu. Při teplotách lehce pod nulou jsme nasadili jägerovy drtiče mrazu, oživili mašiny, rozvířili prašan a vydali se vstříc prvním několika kilákům na motokrosovou trať. Tam se dá vždycky nejlíp porovnat, co má která mašina špatně na podvozku, kde by se mělo co povolit, přitvrdit nebo doladit. Skákat na drobečkovi, jako je Gladiátor, by sice výrobce neviděl rád, ale jde to a 340kilová mašina si poradí i s lavicí. Ze třech Gladů měly dva hydropneumatický podvozek s dofukováním, jeden s klasickými tlumiči. Při minulém testu jsem si právě na foukané jednotky zanadával, protože při přefouknutí s nimi Gladiator poskakuje po kamení jako koza a místo pohodlí na cesty kope jako sportka. Tentokrát bylo všechno v rychtyku a podvozek chodil tak, jak by měl. Ty dvě mašiny sice nedosahovaly měkkosti třetího, výborně odladěného kousku s klasickým podvozkem z Michalovy půjčovny, ale v tomhle nastavení budou víc k užitku při ostřejším nasazení třeba v závodech apod. Co se na Gladiatoru nezměnilo, je tedy hodně přátelský podvozek s geometrií, která vás nikde neskope a neunavuje ani po několika hodinách v sedle. Jako perfektní Grizzly to sice nebylo, ale Glad se neměl za co stydět – odjezdil všechno, co Yamaha, nikde neuvíznul, nemlátil na dorazy a vyjel taky všechno.
Určitě se už těšíte, jak je to s tou stříkačkou. Tak se ještě chvíli těšte, ještě si něco povíme o dalších prvcích tohohle pětikila. Tak jako u grizzliny, i u Glada pořád ještě narazíte na tradiční přemačkávací přepínač pohonu nad plynovou páčkou – chválím ho vždycky, a tak to udělám i teď. Ovládáte ho po paměti, funguje výborně a přiřazení předku je u Gladiatora otázkou sekundy a nikdy nezahaproval. Velký displej pak ukazuje, jak to s pohonem je. Když už jsme u přístrojovky, tak díky tomu, že bylo celou dobu pod mrakem, bylo všechno parádně vidět. Když je sluníčko, tak do toho jenom tak civíte a spíš odhadujete.
Co se Gladiatorovi vytknout dá, je chod řazení, které chce víc síly. Mimo to ale chodí celkem přesně a mašina zařadila vždycky. Od věci by nebylo ani pohodlnější sedlo, rozměry jsou ok, zadní tváře by ovšem ocenily víc molitanu uvnitř.
 
Je to znát
No a konečně ten motor. Ekoteroristi dosahují svého a kromě toho, že se nedá už skoro nikde jezdit, tak motory dusí a dusí novými limity. Někde je to na škodu a mašiny pak hůř jedou, nemají zvuk a tak vůbec. Gladiator na tom ale vydělal. Vstřikování od Bosche sice způsobilo, že mašina teď plní čistější normu Euro III, je ale zároveň silnější. Jak už jsem psal, moc jsem tomu nevěřil, tak výrazně zas neposílil, realita je ale příjemná, i když neohromí. Projel jsem si jeden trialový úsek na kratší verzi se starým motorem, pak s novým Gladem a navíc s delším rozvorem a dvousicem. Rozdíly určitě nepoznáte v běžném režimu, ani ušima, ale EFI je nejvíc cítit ve chvíli, kdy potřebujete okamžitou sílu na výjezd z dolíku, vyškrábání se přes muldu nebo na jinak náročnějších výjezdech. Z nulové rychlosti je hodně znát hladší nástup síly a samozřejmější záběr i lepší dávkovatelnost. V celém otáčkovém spektru je pak jasně cítit větší porce kruťáku, a to i na mašině, která byla o 10 kg těžší než kratší karburátorové stroje, co jsme měli s sebou. Výmluvně působil i test zrychlení, kdy nepříliš zajetý EFI čtyřikrát po sobě porazil starší motorizaci v kratším provedení (a já navrch vážím asi o 20 kilo víc než Tom, co měl tu krátkou). Nejcitelnější je potom nástup z nižších do středních otáček, kdy variátor dostává nezanedbatelně víc síly ke zpracování.
Jestli by vás zajímala spotřeba stříkačky, tak mě taky, tu se ale nepovedlo porovnat, obě mašiny sežraly za ten den stejně, takže tam asi moc rozdíly nebudou.
Nejsem příznivcem zbytečným elektronických hraček, systémů podpory jízdy a dalších věcí, co z jezdce a řidiče dělají jenom ovladače stroje, který prakticky umí jezdit sám. Karbec je karbec, opravíte si ho na koleně i v lese, funguje bez zásahu řídicí jednotky a většinou bezproblémově.

Jenže za pár let bude po těchhle součástkách veta a bez vstřikování vás na trh nepustí, takže je to taková vynucená nutnost. V případě Gladiatora se přerod povedl, oplakejte karburátor a začněte oslavovat EFI.