Člověk loví už od začátku, nebo aspoň do chvíle, co zjistil, že stejk chutná líp než brokolice. Jasně byli tady i nějaký sběrači, ale sbírali všechno a všude, až jednou sebrali něco i v díře u lovce a ten je pak za to ulovil. A to byl konec sběračů.
Lov pak jako ušlechtilá zábava přežil až do dnešních dnů, protože co si budeme namlouvat, mít moc nad životem a smrtí jiného organismu je prostě vzrušující a patří to k přirozenosti člověka-muže, člověk-žena pak nad tím většinou kroutí hlavou, ale i člověk-žena si rád smlsne na svíčkový nebo na guláši, takže city stranou.
Protože už nežijeme na stromech ale v paneláku a protože už nejezdíme na pásovci, ale na čtyřkolkách, tak je dobře si o lovu za podpory átévéček (případně útévéček) něco povědět. Záměrně píšeme átévéček, protože jezdit lovit na sportce není nejlepší nápad a to hned z několika důvodů. Za prvé toho na svůj quad tolik nenaskládáte, za druhé na něj nenaložíte většinou ani větší než malé množství ulovených králíků a za třetí se s ním většinou nevydrápete tam, kde byste případně chtěli lovit, no a za poslední – většinou tam máte laďák a to vám hned všechno zdrhne z dostřelu.
Jestliže jste dostali chuť si zalovit, máte minimálně dvě možnosti – stát se myslivcem nebo tu více vzrušující – stát se pytlákem. S ohledem na právní důsledky nelze tu druhou i přes výraznou převahu adrenalinu doporučit, takže hupky dupky za nejbližším známým myslivcem, ať poradí, jak na to, my budeme šetřit kilobajty na servru.
Chce to přípravu
Tak jestli už to máte vyřízeno, je z nás myslivec jako řemen. Kromě povinných brigád na opravě septiku předsedovy hájenky a zavážení suché trávy do krmelce, přichází i ta veselejší stránka věci, kterou je střílení zvířat. K tomu je potřeba kvér. Každý z nimrodů přísahá na svojí flintu, jako na tu nejlepší na světě, takže není problém něco vybrat – černou parabelu po dědovi Helmutovi, co byl za války u elektrikářů a proto měl dva blesky na helmě, radši nechte v mastným papíru za trámem. Ono se dá lovit i s lukem nebo kuší, ale ty u nás moc nefrčí, protože je soudruzi pro lov tak nějak zakázali. Škoda.
Fajn, takže vyřízeno, flinta je taky doma. A konečně se dostáváme k tomu, proč to čtete tady a ne Mysliveckém týdeníku, a tím je čtyřkolka ve stodole, která už netrpělivě čeká na svojí první příležitost stát se poslem smrti.
Tak v první řadě je potřeba si uvědomit, že ne všechny stroje jsou vhodné na i několikadenní lovecký zájezd do šumných hvozdů. Chce to mašinu s dostatečnou kapacitou pro náklad, solidní průchodností a s dobrým obutím. Protože se budete pohybovat v dost náročném terénu, kde každou chvíli trčí ze země kořen, kamen nebo potok, tak to chce každopádně náhon na všechny kola. Vzhledem ke jmenovaným nástrahám je taky dobře zkontrolovat ochranu podvozku, jestli někde chybí něco z deklíků rámu, motoru nebo ramen, tak není od věci ho nahradit (třeba tady). Odrbaný slicky se v lese taky moc nechytají, lepší je spálit za barákem (nebo hodit do sběrnýho dvora) a pořádně to obout.
Mezi výbavu do lesa povinnou pak rozhodně patří naviják (a další nezbytnosti). Nejen že může zachránit už skoro prohraný zápas se svahem, ale když vám třeba střelený jelen upadne do strže, tak si toho srandistu zase pohodlně vytáhnete nahoru. Od věci není ani pohotovostní kanystřík benzinu, když se poženete několik desítek kilometrů za postřeleným muflonem, tak nemusíte přestávat, protože došla šťáva a navíc se s tím i dobře rozdělává ohýnek večer.
[useful_banner_manager banners=1 count=1]
SbS výhodou
Stejně dobrou nebo možná ještě lepší možností je lovecký náklaďáček. Nebojte se, není třeba srnky přejíždět tatrou, náklaďáčkem samo sebou myslíme side-by-side vozítko. Jeho výhody ho pak do role loveckého speciálu přímo pasují:
1) je větší – v terénu sice jako výhoda nic moc, ale naložíte na to i jelena nebo soba a nemusíte ho táhnout za nohu do vsi, nebo čtvrtit na místě,
2) má sedačky a pásy – když to v zápalu lovu napasujete o stromu, tak ho neorazítkujete čelem ani ostatními kousky těla, ale zůstanete pěkně sedět na zadku,
3) nad kabinou má oblouky z železa – takže když rána do smrku bude moc velká a ten z toho na vás upadne, tak je tu pořád možnost, že ho rám při jeho cestě dolů zastaví, nebo aspoň zpomalí,
4) sedíte vedle sebe – lovec i řidič, střelec a řezník, pilot s navigátorem, lovec s lovkyní, jak chcete – takže nejen že si můžete povídat, ale v extrémním případě při nahánění stáda bizonů ten co se nedrží volantu, může průběžně střílet. To na čtyřkolce nejde zas tak úplně snadno, protože při střelbě ve stoje střelec většinou hodí záda, v sedě při míření zase laufem šimrá řidiče za uchem a ten z toho pak řídí nervózně.
Hlavně nenápadně
Protože jedete lovit a ne na přehlídku, tak by bylo moc fajn nesvítit po lese žlutou, bílou nebo červenou perletí, ale opatřit některý z kamuflážových laků (prakticky každý lepší výrobce je má pro svoje užitkáče v nabídce) a zapadnout tak mezi jehličí a lupení. Jestli nejsou ještě od minule disky plný maskovacího bahýnka a svítí leštěným hliníkem jak psí kulky, je tady možnost nasadit maskovací disky nebo kryty a splynout s lesem. Na náklaďáčky se dá často pořídit i maskovací potah kabiny, ze které se pak stává mobilní posed. Prodávají se ale i střelecká stanoviště, co jdou do lesa na závěsu odtáhnout, vypadají jako toi budky ze srazů, ale nejsou modrý nýbrž maskovací a ve dveřích nemají hajzlpapír, ale střílnu.
A když už jsme u ladění neviditelnosti, tak nezapomínejte na maskáč i pro sebe. Dá se to zvládnout i ve vaťáku a holinkách, ale není to taková frajeřina jako origo maskáče a bagančata z army shopu, nebo ještě líp lovecký ohoz z dovozu od některé z renomovaných loveckých značek doplněný třeba i o masku přes bledou tvář a camo brejle. Jestli vás po lese pojede víc, oči nejsou zrovna vaší silnou stránkou a v pravém ukazováčku máte tik, tak se při přesunech radši vohákněte do reflexních vest, nebo se večer u ohýnku budete marně přepočítávat.
Tak, už máme postaráno neviditelnost. Prdět si ale po honitbě s otevřenou trumpetou a plašit si tak potenciální oběti taky není nejlepší nápad. Tlačit to nechcete, takže nezbývá než zainventovat do přídavného tlumiče – dá se pořídit prakticky na všechny užitkáče velkých značek. Umí pak zredukovat řev sériového výfuku o 60-80% a způsobí, že se po lese začnete pohybovat potichu jako lví pšouk a nic netušící fauna nebude nikam odbíhat, schovávat se a dělat, že v tom lese vůbec není.
Na jelena nakladačem
Vyřízeno, nejsme vidět, nejsme slyšet, ale nemáme si kam založit flintu. Naštěstí na to výrobci příslušenství pamatují a futrál na pušku je jednou z prvních věcí, na kterou při hledání věciček pro lov narazíte. Zbraň v něm pak vozíte buď na řídítkách, předním nebo zadním nosiči nebo na rámu za sedačkama v případě náklaďáčku. Vybrat si můžete buď jednodušší úchyt tvořený dvěma vidličkama, nebo přímo futrál, kam se puška zasouvá celá. K tomu se dá ještě přidat spousta brašen a tašek tak, aby byli kam dát králíci, bažanti, patrony nebo svačina s Alpou a flaškou něčeho pro zahřátí. Když se povede trefit i něco většího (od muflona dál), je neocenitelným pomocníkem čtyřkolkáře-lovce nakladač (deer loader – tedy přímo nakladač jelenů), který ve spojení s elektrickým navijákem bezpečně a navýsost pohodlně nejen naloží oběť na palubu, ale dá se na něm živočich i odvézt k dalšímu zpracování a v cíli cesty zase bezpečně složit. Když tohle nemáte, musíte si mrtvolu naložit ručně a to je sakramentská dřina, protože ani trochu nespolupracuje. Když zrovna nemáte po ruce jelena, dá se s tím třeba založit balík sena nebo slámy do krmelce.
A právě to vás čeká ve chvíli, kdy v honitbě vyvraždíte všechno, co má čtyři nohy, pak i to co má jenom dvě a pak i hady. Pak totiž přichází čas čekání. Čekání na to až zase něco přiběhne ze sousedního rajónu a bude se zas do čeho trefovat. Tohle čekání se potom dá ukrátit nějakou o poznání nudnější činností, kterou se dají důvěřivá zvířata opět přilákat. Sundáte ze stroje futrál na flintu a patrontašky. Potom na zkrvavený deer loader naberete seno a nasadíte nosiče na sudy se žrádlem nebo hroudou soli pro srnky, případně zapřáhnete otavan a začnete po lese předstírat milovníka zvířátek a taťku všeho tvorstva. Patří k tomu i postarání se o les rozježděný z předešlých jatek. Na to kromě nějaké té radlice zabírá i bránování nebo různé diskové podmítače. Není to sice taková zábavy, ale patří to k věci. Vždyť ono zase něco přiběhne…
Text: quad
Foto: RZQ, archiv, red
Předchozí článek