Nečekejte od tohohle článku nějaké porovnávání, která čtyřkolka je lepší nebo která levnější a podobně. Bude to jenom pár řádků o řádění na sportovní čtyřkolce očima čtyřkolkového laika.
Dostala se mi pod ruku čirou náhodou SMC RAM 520RR. Předem upozorňuji, že to bylo moje první seznámení se čtyřkolkou, i když cca dobrých 15 let se vozím na čemkoliv co má dvě kola. Prostě mám rád motorky.
Kamarád mi nabídl čtyřdenní řádění na Ukrajině, ale jelikož moje YZ 250 se nevešla do žádné kategorie k nastoupení závodu, dostala se mi pod ruku černá Ramka. Měl jsem pouhé dva dny na to, abych se seznámil se strojem, se kterým jsem měl absolvovat ukrajinský maraton, který měl trasu dlouhou asi 500 km ostrým terénem. Zvyklý na motorku jsem usedl na stroj s nadšením a vyrazil do našich luhů a hájů potrénovat na Ukrajinu, abych tam nebyl úplně za trapáka. Hned v první zatáčce jsem byl vykulenej, protože jsem jel jenom po dvou kolech, ale s tím jsem se po pár kilometrech vyrovnal, začal vysedávat a do zatáček přidávat plyn. Projíždění zatáček smykem je velice efektní a moc jsem si to užíval, i když zvyknout si na ovládání plynu palcem mi trvalo poněkud delší dobu a dodnes mi nikdo pořádně nevysvětlil, proč není na čtyřkolkách plyn jako na motorce. Určitě bych nebyl první ani poslední, kdo by si plyn předělal na rukojeť. Po dvou dnech ježdění – asi kolem 150 km – lesem jsem byl pěkně stahanej a hlavně ruce. V domnění, že ježdění na čtyřkolce je spíš pro lidi co neumějí držet rovnováhu na motorce, jsem ji začal brát s respektem a začal jsem se na Ukrajinu o to víc těšit.
První etapa měla být dlouhá 90 km, takže jsem si říkal, že to musím já i Ramka zvládnout, i když jsem měl stále na paměti, že jedu na tchaiwancovi. První etapa a hned první pád. Ale jak se říká: kdo nepadá, nevyhrává. Odnesla to ohnutá řidítka a zlomený přední blatník. Řidítka se narovnala a v depu večer vyměnila. A bez blatníku se dá žít. Nebudu se rozepisovat o celém maratonu, ale podle nás všech, byl celý závod pěknej hártkór, takže solidně otestoval všechny stroje a lidi na nich. Strmé kamenité výjezdy a sjezdy, brody až po sedlo – to byly tři čtvrtiny závodu. Zbytek byly rychlý pasáže po loukách a po šotolině v lese. Tam se „moje“ Ramka cítila jako ryba ve vodě. Ne, že bych těžké pasáže a louže objížděl – což se ani nedalo, ale 4×4 je na tohle prostě lepší. Matěj, který jel na Accessu Warrior a to si dovolím říct, že je to dost zkušený quadman, se tahal z bahna podstatně častěji než já, a to díky nižšímu uložení kyvky, než je na Ramce. To byla velká výhoda při průjezdech tímhle obtížným terénem. Obsah motoru 499 ccm se ze začátku zdál akorát, ale s jídlem roste chuť a později bych nějakého toho koníka navíc uvítal. Něco kolem 55 koní stačí na to, aby 198 kg těžký stroj a 100 kg (moje maličkost) se rozpohybovaly i na 100 km/h v terénu. Myslím, že by uháněla i rychleji, ale na to prostě nebyl prostor. Za celou dobu závodu si vzala dvě deci oleje a asi půl litru vody, a to si myslím, že je dost dobrý na čtyřkolku, která slouží jako předváděčka. Takže taková holka pro všechno. Všechno fungovalo na výbornou. Od motoru, který je od Subaru – takže Japonec – až po odpružení a brzdy. I když zadní destičky vydržely tak 180 km, ale to jenom díky častým brodům v bahně.
Takže takové malé shrnutí: RAM 520RR je hodně slušná sportka, která nezahálela ani s autobusama 4×4, se kterými soupeřila, a to v takovém terénu, kde víceméně neměla co dělat. Je to stroj, se kterým zažijete spoustu srandy, i když máte 100 kg a měříte přes 180 cm. I když jeden maník mi ke konci závodu řekl: „Hele vole neni ti to nějaký malý?“. Od té doby mi to začalo vrtat hlavou, jestli nejedu na nějaký tříčtvrtce, ale bylo to už ke konci závodu, takže mi to pak bylo stejně už jedno. Potom jsem se informoval o velikosti sportek, a tohle je normální velikost – v podstatě jsou všechny velikostně stejné. Nohy ani záda z ní nebolí, takže se nemusíte bát, že z toho po pár kilometrech odpadnete. Čtyřkolka fungovala na jedničku s hvězdičkou. Startovala a brzdila, když měla a jela, když jste palcem zmáčkli páčku…
Text: Corny
Fotky: dep, microman, archiv
Předchozí článek