Každý potřebuje pro vyplavení příjemného množství adrenalinu do krve něco jiného. Krosák kolem sebe musí mít desítky jezdců a pobít se s nimi na trati, trialista nedá pokoj, dokud nebalancuje na jednom kole, dragsterákům stačí ke štěstí rovinka, semafor a jeden soupeř.

 
U nás se zatím tenhle typ závodů nejezdí, stejně jako třeba bahenní soutěže, ale kolébka čtyřkolek Amerika je na tom o poznání líp. Čtyřkolkové dragstery, ostatně jako i ty další, jsou tam oblíbenou součástí třeba pouštních závodů a mají daná jasná pravidla. Zatím ale ani tam nebyl ustanovený celonárodní šampionát, což se ovšem může zanedlouho změnit.
Například na takovém Dunefestu si mohli jezdci zařádit podle gusta, dragsterové závody mají dost kategorií na to, aby si každý vybral. Jezdí se třeba podle značky čtyřkolky (Honda, Suzuki, Banshee…), podle dvou a čtyřtaktního motoru (do 500 ccm, nad 500 ccm).
Zapsáním se do startovní listiny příslušné třídy to ovšem teprve začíná. Není to jenom o tom, že se postavíte před semafor proti druhému jezdci a dáte páčku do polohy ON. Jak říkají piloti dragsterů, je to hodně o ovládání mašiny, o tom, jak dobře ji znáte. Protože proti vám stojí ve vedlejší dráze někdo, kdo má dost pravděpodobně podobný výkon stroje…
Každý závodník má možnost doladit svůj stroj pro konkrétní podmínky daného závodu. Kromě ladění motoru to znamená zejména výběr nejvhodnějších průměrů kol a dezénu obutí, počet zubů rozet atd. U motoru je důležité nastavení bohatosti směsi paliva podle nadmořské výšky – víc kyslíku v polohách u moře způsobuje, že motor může spálit víc paliva a dosahuje vyšších teplot… Musí se počítat i s tím, že jedna dráha může být rychlejší, druhá pomalejší zásluhou rozdílné vlhkosti písku. Jezdci tak mají k dispozici před ostrým startem i několik volných tréninkových jízd.
Na startu čeká jezdce světelný semafor s žárovkami pro každou dráhu a samozřejmě stojan s fotobuňkou pro přesnou časomíru. Když jezdci najedou do předstartovní pozice, rozsvítí se první pár světel, pak popojedou do pozice, kdy se rozsvítí i druhá žárovka, což znamená, že jsou přesně ve startovní pozici. Pak se celý semafor rozbliká a oba soupeře odstartuje zelené světlo.
Tohle závodění ale není jenom o jízdě pilota proti pilotovi na nejlepší čas. Další formou závodu je jízda na přesný čas. Podle svých zkušeností si určíte cílový čas a vaším úkolem je zajet jízdu co nejtěsněji této hodnotě. Vyhrává ten s nejtěsnějším rozdílem, penalizuje se překročení vašeho času i předčasný průjezd. Ovšem pozor, na startu proti sobě stojí jezdci s různým zadaným časem a každému se zelená rozsvítí v jiný okamžik tak, aby do cíle dojeli na stejno. V tu chvíli se z takového závodu stává hodně náročná práce pro pilota.
Další disciplínou je rychlost reakce – měří se čas od rozsvícení zeleného světla po opuštění startovní pozice. Znát svůj reakční čas je velmi užitečné právě pro výše zmíněnou disciplínu, kdy musíte odhadnout celkovou dobu průjezdu 100stopové dráhy. Čtyřkolky totiž nejezdí na klasickém drag stripu o délce 1/4 míle, ale na 100 stop, tj. 91 metrů.
Díky těmto opatřením se ze závodů čtyřkolkových dragsterů nestává pouze extrémně drahý hon za nejsilnějším motorem, ale o celkovém výsledku rozhodují ve velké míře schopnosti pilota. A to je hodně fér. Takže kromě vymazlených speciálů na těchhle závodech potkáte i úplně běžné staré mašiny bez velkých úprav.